Místa na středních školách opět nejsou. Ale o sliby a prohlášení nouze není

Boj o místa na středních školách neprobíhá jen mezi dětmi, ale také mezi představiteli Prahy a Středočeského kraje. Reálně to přitom vypadá, že výměna názorů a vzájemné osočování ve stylu, "kdo za to může", je asi tak všechno, co jsou schopni regionální politici pro děti udělat.

V prvním kole letošních přijímacích zkoušek na střední školy celorepublikově uspělo 94 procent deváťáků, ovšem v Praze jen 84 procent. To nevypadá na první pohled jako velký rozdíl, ale za virtuálními procenty se skrývá celkem přes 1 500 zcela konkrétních živých dětí bez místa pro odpovídající další vzdělávání.

Podle pražských politiků je jednou z hlavních příčin skutečnost, že zejména na gymnáziích zabírají místa mimopražští žáci ze Středních Čech i když na středočeských středních školách místa relativně jsou. To je sice možná pravda, ale těžko chtít, aby třeba rodiče z okolí Kladna hlásili čtrnáctiletého potomka do školy někde u Kolína.

Kraj tvrdí, že by to měla být Praha, kdo bude financovat zvětšení kapacit na pražských středních školách. "Do Prahy plyne ročně o 31 miliard více než do středních Čech, je to jakýsi metropolitní příplatek za to, že mají funkci té metropole," tvrdí například radní Středočeského kraje pro oblast vzdělání a sportu Milan Vácha (za STAN).

Naopak podle pražského radního pro oblast školství Antonína Klecandy (rovněž za STAN) do Prahy za studiem dojíždí tisíce školáků a kraj by se proto měl na financování škol v hlavním městě podílet.

Výměna názorů je to sice teoreticky zajímavá, ale konkrétní místa v lavicích to nejen letos, ale zjevně ani pro příští, přespříští ani nejspíš pro další následující školní roky nepřináší.

Abychom tedy nebyli nespravedliví, podle zpravodajského serveru TN.cz by byl kraj ochotný financovat blíže nespecifikovaný obří středoškolský kampus za Prahou dokonce pro tisíce žáků z Prahy i Středočeského kraje. Za jak dlouho by mohl v současných českých podmínkách asi tak reálně vzniknout a s jakým nadšením by do takového molochu někde v dnešních polích hypotetičtí studenti desítky kilometrů dojížděli, si raději ani nepředstavujme. Ale na druhou stranu, jak se říká – slibem nezarmoutíš…

V Německu se chystají lidem vypnout plyn na topení. Češi jsou v pořadí

Němci se již pomalu musejí chystat na to, že se budou brzy muset při vytápění svých domovů obejít bez plynu. A pro Čechy to rozhodně není důvod k nějaké nemístné škodolibosti, neboť je dost pravděpodobné, pokud se nic nestane, že je to čeká také.

Německý zákon o vytápění počítá s koncem plynu pro topení do roku 2035. Jako první větší město chce uzavřít plynovod Augsburg. Informuje o tom s odvoláním na list Bild server Echo.cz. Podle něj již oznámení o záměru města dostaly stovky společností, aniž by bylo obyvatelům sděleno, čím tedy topit mají a mohou. Nemají se však prý spoléhat na vodík.

V Česku ještě lidem a firmám podobné dopisy nechodí a takto striktní zákon zde zatím neplatí, ale v stejně jako v celé EU se už od roku 2029 nebudou smět prodávat plynové kotle, o dva roky dříve má být vytápění plynem zpoplatněno povolenkami a nejpozději příští rok musí skončit dotování kotlů na plyn.

Podle představ Evropské komise by občané unie měli přejít na tzv. hybridní kotle s využitím tepelných čerpadel či solárních panelů. Nová technologie by si od domácností podle některých odhadů vyžádala investice v přepočtu na jednu domácnost přes 100 000 korun.

A ani mimo EU nemusí být veseleji. Skotská místní vláda od 1. dubna schválila zákon zakazující v nových domech používat kotle a krby na dřevo…

Tak hlavně aby byly v příštích desetiletích alespoň trochu teplé zimy. 

Vyjádření pro veřejnost … ať trochu víte, co na vás vláda chystá

Roky se snažíme volat po ohleduplném přístupu k teplárenství a tvrdíme, že cílem je zlepšení kvality našeho prostředí. Všichni se hrdě bili v hruď sdílejíce naše myšlenky. Vlastně se zdálo, že zbytečně přesvědčujeme přesvědčené.

Teď se ohlížíme zpátky a říkáme si: "Kde se stala chyba?" Asi musím začít u sebe. Měl jsem přehnaná očekávání. Domníval jsem se, že pokud máme všichni stejný cíl, půjdeme stejnou cestou. Vláda se ovšem rozhodla pro cestu sobě vlastní. Hodlají se blýsknout v Bruselu a nechat lidi, kteří nemají na výběr, aby to zaplatili. Ano jedná se asi jen o 40 % domácností, které jsou zásobované z tepláren, takže naštvou méně než půlku voličů. 

Chlácholení, že to zaplatí teplárny je krátkozraké. Očekávat, že teplárny pochopí svou důležitou historickou roli a nebudou zvýšené náklady přenášet na koncové zákazníky. A věřím, že se o to pokusí. Nechci si připustit, že začnou domy po zdražení hledat alternativní, lokální řešení. Protože by se mohlo stát, že nemají nikoho, kdo by jim zařízení servisoval. 

Servisní technici jsou už dnes nedostatkovými odborníky a až se jim zdvojnásobí objem práce, zdraží své služby. Následkem toho by mohl provoz lokálních topenišť vyjít dráž než celé centrální zásobování teplem. Pak nastane rok 2027. Bude definitivně jasné, že by bylo výhodnější se připojit na centrální zásobování, ale tahle možnost už tu nebude, protože mezi tím teplárny odstavily některé "prodělečné" větve systému. Vláda v roce 2027 bude muset vymyslet, jak zbudovat centrální systémy pro vytápění. 

Asi je napadne systém dotačních pobídek, kterými budou teplárnám dotovat připojení "nových" lokalit. A teď to začíná dávat smysl. Vláda ví že to, co dělá, je nekoncepční. Je jí to ale jedno, protože ti, co budou vládnout v roce 2027 si to budou muset vyřešit sami… opět za naše peníze a tentokrát už za peníze ze státního rozpočtu, tedy za peníze nás všech.

Prosím pojďme hledat řešení, které nebude ideální, ale bude udržitelné.

Zdeněk Třískala

Přijdou děti o hřiště? Developer na něm chce mít staveniště

Dětem ze sídliště Zelená liška v Praze 4 hrozí, že přijdou minimálně na několik let o své hřiště v Krčské ulici. Developer, který hodlá v sousedství stavět dvanáctipodlažní budovy, chce na většině hřiště umístit stavební buňky, stroje a zřídit zde příjezdovou cestu na staveniště. Informoval o tom server Novinky.cz.

Radnice čtvrté městské části s investorem Strabag Real Estate již o záměru jedná, rozhodnutí zatím nepadlo. Stavba by pro své účely měla zabrat 70 procent plochy hřiště na tři roky, potom slibuje developer dodat nové herní prvky či prolézačky.

Městská část přitom před několika málo lety hřiště opravila a celá akce stála přes tři miliony korun. Podle místních se jedná o jediné podobně bezpečné hřiště v širokém okolí a s umístěním staveniště nesouhlasí a nevěří, že by šlo jen o tři roky. Vadí jim i stavba samotná, dvanáctipatrové budovy by totiž nepříjemně zastiňovaly pětipatrové domy na stávajícím sídlišti.

Naděje, že děti o hřiště nepřijdou, však zatím žije, investor ještě nezískal územní rozhodnutí, ani stavební povolení. Má však už souhlas magistrátního odboru územního rozvoje, s tím, že nedaleko stojí podobně vysoký hotel.

Vyšší než šestipatrové budovy nepovoluje v lokalitě ovšem nepovoluje ani chystaný metropolitní plán, ten se však bude schvalovat až v roce 2026. 

Praha se mění v masu betonu, chybí zeleň i parkovací místa

Praha se mě ní v jeden betonový monolit. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale je tomu tak. Tam kde byly ještě nedávno dvorky, proluky, vnitrobloky a malá prostranství mezi domy, raketovým tempem vznikají nové stavby a jejich tvůrci mají zjevně jediný zájem – využít každý čtvereční metr, který se pak dá prodat či pronajmout.

Mizí tak zákoutí s neopakovatelnou, specifickou atmosférou, kde si hrály celé generace pražských, dětí, kam chodily mladé páry na tajné schůzky…

Změny není vidět hned, dějí se postupně a lidé si na ně v jednotlivých případech skoro vždy "nějak" zvyknou. Ale stačí se projít po téměř libovolné pražské čtvrti a zavzpomínat. Změna atmosféry je s odstupem pár desítek let do očí bijící.

A nejde jen o nějakou romantiku i sentiment. S volnými prostranstvími mizí i přirozená zeleň, nahrazovaná sporadickou výsadbou několika stromků, aby se neřeklo a splnily se nejrůznější předpisy. Ztráta zeleně má potom už měřitelné dopady na životní prostředí, ovzduší a mikroklima. Stačí se jen v parném létě mezi betonovými bloky a novostavbami projít. Ostatně o tom hovoří i řada odborných studií. Přirozeně rostoucí keře a stromy jen horko těžko nahradí nejrůznější dotacemi podporované sporadické zelené střechy.

A lze se na problém podívat i praktičtěji. S prostranstvími ubývá parkovacích míst, které při nárůstu počtu aut ve městě musí nahrazovat velká parkoviště. Auta, která mohla být rozptýlena mezi domy a v ulicích, se tak koncentrují do jednoho místa a stejně to nestačí. A bude hůř.

Radnice a vedení metropole přicházejí s nejrůznějšími projekty a programy, tu na zeleň tu na parkování. A to co přirozeně fungovalo dále zaniká. K tomu říct stop, chybí zjevně odpovědným osobám a úřadům buď odvaha nebo kompetence. V horším případě za vstřícností k developerům stojí obyčejná zištnost...

Úředníci rozhodli. Lanovka z Podbaby nebude

Dlouho plánovaná a slibovaná lanovka z Podbaby do Troje a Bohnic, o níž jsme opakovaně psali, nakonec s největší pravděpodobností nebude. Magistrátní úředníci z Odboru ochrany prostředí v procesu posouzení vlivů na okolí (EIA) již vydali nesouhlasné stanovisko. Souhlasná EIA je přitom nutnou podmínkou takové stavby.

Projekt lanovky je podle zmíněných úředníků z hlediska vlivů na krajinu a její ekologické funkce a vlivů na kulturní dědictví nepřijatelný.

Hlavní město Praha přitomoznačovalo lanovku za nejlepší řešení propojení Prahy 6 a Prahy 8, a to do doby, než obě části ve vzdálené budoucnosti propojí tramvajová trať. Lanovka se třemi stanicemi (v Podbabě, Troji a Bohnicích) a pěti pylony měla mít délku 2,3 kilometru.

Nyní vedení metropole od záměru couvá. Náměstek pro dopravu Zdeněk Hřib (Piráti) se nedávno vyjádřil, že preferuje místo lanovky tramvajové spojení. To by se případně molo začít budovat někdy po roce 2030. Radní pro finance Zdeněk Kovářík (ODS) loni zase doslova prohlásil, že na takovou "kravinu" peníze z městského rozpočtu rozhodně nedá.

Lanovku navrhlo londýnské studio William Matthews Associates, stavět se měla dle dokumentace EIA v letech 2025 až 2027.

Praha plná odpadků. Kdo za to může?

Praha je náš domov a jako doma bychom se v ní chtěli cítit. Domácí pohoda však předpokládá mimo jiné alespoň elementární pořádek a čistotu. Ale stačí se přitom projít po metropoli a skoro na každém druhém rohu vidíme a cítíme něco, co bychom doma jen opravdu těžko snášeli. Povalující se odpadky, zápach a špína.

Dlouhodobě diskutovaná je situace například v Praze 10. Občané opakovaně nejen na sociálních sítích upozoruňují na nepořádek kolem popelnic a nic moc se neděje. Odstrašujícími příklady mohou být třeba ulice Minská, Oblouková či Rybalkova. Vedle doslova hald odpadků u kontejnerů zde není těžké narazit třeba na vysloužilý gauč apod. - na snímcích.

Dalším místem, které je nepořádkem neslavně věhlasné je třeba pasáž metra Budějovická. Zde se nepovalují jen odpadky, ale zejména ve večerních hodinách také narkomani a bezdomovci. Těm sice občas domluví měští strážníci, ale brzy je vše v původním, nevábném stavu.

Podobné je to také u metra Palmovka v Praze 8 a v celém okolí Libeňského mostu, či v blízkosti metra Zličín, kde jsme na situaci již opakovaně upozorňovali.

Na nepořádek v ulicích si stěžují také obyvatelé sídliště Krč ve čtvrté pražské městské části a o nepořádku ve veřejném prostoru vědí své i lidé žijící třeba v Praze 5. Ty trápí mimo jiné permanentně přeplněné odpadkové koše.

Podstatnou otázkou potom je, kdo za nevábný obraz našeho města vlastně může. Radnice se často hájí tím, že třeba za pořádek kolem popelnic nesou odpovědnost vlastníci nemovitostí. Na ně by ale měli dolížet mimo jiné strážníci. Těch je však podle městských částí málo a vedení Prahy není schopné další "dodat".

Sám magistrát kromě občasných proklamací s nepořádkem zjevně nedělá nic a spoléhá se na to, že si jednotlivé radnice poradí samostatně, ty na to ovšem ne vždy mají kapacity.

Paradoxní je to i proto, že před několika málo lety představitelé tehdejší magistrátní opozice situaci ostře kritizovali a opakovaně hovořili dokonce o "odpadkové krizi". Nyní jsou sami ve vedení města, mají veškeré pravomoci a prostředky a výsledek všichni vidíme...

Co se tedy musí stát, aby se Pražané dočkali čistého města?

Jízda městem. Výtluk vedle výmolu  

Jezdit autem po městě je další "oblíbenou" kapitolou v životě Pražana. Zejména pokud ke své přepravě nepoužívá obzvláště odolný teréňák.

Nedá se říci, že by se komunikace neopravovaly. Opravují se neustále, sotva někde dopravní omezení související s pracemi na vozovce skončí, o kousek dál určitě jiné začnou. V poslední době je zážitek projíždět ve špičce jedním v nejfrekventvanějšíc míst – magistrálou v okolí Národního muzea. Zde na zúžení a související zácpy řidič narazí pro jistotu v obou směrech. Zřejmě proto, aby to bylo spravedlivé.

Navzdory usilovným a stálým opravám stačí sjet z hlavních tahů a výmolům a výtlukům se prostě nevyhnete. Jen server vytluky.cz jich v hlavním městě v současnosti eviduje přes dva tisíce! Z toho přitom u 481 z nic konstatuje kritickou závažnost.

Třeba v Exnárově ulici na Petřinách je možné narazit hned na dvě desítky výtluků krátce za sebou.

Silnici na 20 metrech zdeformovanou tak, že auta i při pomalé a opatrné jízdě škrtají podvozkem a musí přejet do protisměru, najdeme nedaleko Radlické v ulici s příznačným jménem Výmolova.

S dírami ve vozovce se však rozhodně nesetkáme jen na nějakých periferních komunikacích, jak dokládá snímek ušetřeny nejsou ani tak využívané silnice jako je třeba Novodvorská.

Ostatně těžší by zřejmě bylo dnes hledat ulice, které jsou po celé délce zcela v pořádku...

Za tepelná čerpadla si připlatíte. I deset tisíc korun  

Lidé, kteří si pořídili v uplynulých letech tepelná čerpadla místo jiných zdrojů tepla, jako jsou třeba kotle na plyn či pevná paliva, nebo dálkové vytápění, zřejmě spláčou nad výdělkem.

Pokud totiž jejich záměrem bylo za topení ušetřit, opak bude pravdou a letos si citelně připlatí. Někdy až deset tisíc korun.

Příčinou jsou vyšší regulované složky ceny za energie. Majitelů tepelných čerpadel se s ohledem na spotřebované množství elektřiny výrazně dotkne zejména nárůst poplatků za distribuci, který přesahuje 140 procent. U tepelných čerpadel dochází také k jednomu z největších nárůstů platby za jističe.

"Snaha o využívání levnějšího alternativního zdroje se tak těmto domácnostem vrací jako bumerang. Kvůli paradoxnímu nárůstu nákladů se někteří uživatelé mohou vrátit zpět k plynu," tvrdí například Pavel Urubek, jednatel společnosti MJEnergie.

Distribuce zdražuje na dvojnásobek

Pro distribuční sazbu D57d, která je určená pro domácnosti s tepelným čerpadlem jako hlavním zdrojem vytápění, totiž dochází v roce 2024 k výraznému růstu distribuční složky na faktuře. Ta je vázaná na každou spotřebovanou megawatthodinu. Meziroční nárůst bude pro domácnosti u dvou největších distributorů přesahovat 100 procent. Například u společnosti ČEZ vloni činila distribuční složka necelých 180 korun za megawatthodinu, letos se bude blížit ke 438 korunám.

Zmíněný nárůst může pro domácnosti s tepelným čerpadlem znamenat zvýšení nákladů i o více než 10 tisíc korun ročně.

Zdraží i další platby

Současně u tepelných čerpadel dochází k jednomu z největších meziročních zdražení platby za jističe. Zatímco třeba u zmíněné sazby D02d lze počítat s mírnými poklesy, u jističů v sazbě D57d u dvou největších distributorů je třeba počítat s nárůstem o 15 procent.

Domácnosti přitom byly v uplynulých letech motivovány k přechodu na tepelná čerpadla celou řadou dotačních programů a prodeje těchto zařízení i proto skokově stouply ze tří na 40 tisíc ročně. Nyní lze zřejmě očekávat naopak snahu mnohých lidí vrátit se k původnímu zdroji tepla. 

Centrální zásobování teplem: Udržitelný způsob života v Praze

Vyjádření pro veřejnost … ať trochu víte, co na Vás vláda chystá 

Roky se snažíme volat po ohleduplném přístupu k teplárenství a tvrdíme, že cílem je zlepšení kvality našeho prostředí. Všichni se hrdě bili v hruď sdílejíce naše myšlenky. Vlastně se zdálo, že zbytečně přesvědčujeme přesvědčené.

Teď se ohlížíme zpátky a říkáme si: "Kde se stala chyba?" Asi musím začít u sebe. Měl jsem přehnaná očekávání. Domníval jsem se, že pokud máme všichni stejný cíl, půjdeme stejnou cestou. Vláda se ovšem rozhodla pro cestu sobě vlastní. Hodlají se blýsknout v Bruselu a nechat lidi, kteří nemají na výběr, aby to zaplatili. Ano jedná se asi jen o 40 % domácností, které jsou zásobované z tepláren, takže naštvou méně než půlku voličů. 

Chlácholení, že to zaplatí teplárny je krátkozraké. Očekávat, že teplárny pochopí svou důležitou historickou roli a nebudou zvýšené náklady přenášet na koncové zákazníky. A věřím, že se o to pokusí. Nechci si připustit, že začnou domy po zdražení hledat alternativní, lokální řešení. Protože by se mohlo stát, že nemají nikoho, kdo by jim zařízení servisoval. Servisní technici jsou už dnes nedostatkovými odborníky a až se jim zdvojnásobí objem práce, zdraží své služby. 

Následkem toho by mohl provoz lokálních topenišť vyjít dráž než celé centrální zásobování teplem. Pak nastane rok 2027. Bude definitivně jasné, že by bylo výhodnější se připojit na centrální zásobování, ale tahle možnost už tu nebude, protože mezi tím teplárny odstavily některé "prodělečné" větve systému. 

Vláda v roce 2027 bude muset vymyslet, jak zbudovat centrální systémy pro vytápění. Asi je napadne systém dotačních pobídek, kterými budou teplárnám dotovat připojení "nových" lokalit. 

A teď to začíná dávat smysl. Vláda ví že to, co dělá, je nekoncepční. Je jí to ale jedno, protože ti, co budou vládnout v roce 2027 si to budou muset vyřešit sami… opět za naše peníze a tentokrát už za peníze ze státního rozpočtu, tedy za peníze nás všech.

Prosím pojďme hledat řešení, které nebude ideální, ale bude udržitelné.

Autor: Zdeněk Třískala

Centrální zásobování teplem:

V době rostoucích cen energií a plánovaného zákazu plynových kotlů je důležité hledat alternativy. Občas mám pocit, že jsme v Praze specialisté na nalezení řešení, která již existují, příkladem je i centrální zásobování teplem (CZT) jako efektivní a udržitelné řešení pro vytápění bytových domů, kanceláří, nemocnic a podniků na území hlavního města Prahy.

Efektivita a úspora energie

CZT v Praze je v procesu přechodu na vysoce efektivní způsob vytápění. Tento přechod jistě povede k poměrnému snížení celkových nákladů na vytápění. CZT je systém, která dodává nízkouhlíkové teplo z centrálního energetického zdroje a právě tato definice obsahuje i všechna jeho hlavní pozitiva.

Ekologická udržitelnost

CZT je příkladem řešení, které spojuje ekonomickou efektivitu s ekologickou udržitelností. V porovnání s individuálními plynovými kotli produkuje méně emisí CO2 a pomáhá snižovat naši uhlíkovou stopu. Pokud je systém napájen obnovitelnými zdroji, jeho dopad na životní prostředí může být ještě menší.

Dlouhodobá investice

Ačkoli počáteční náklady na instalaci CZT mohou být vyšší, jde o dlouhodobou investici, která se vyplatí. Díky nižším provozním nákladům a delší životnosti systému se náklady na instalaci rychle vrátí. Není nutné platit za revize a údržbu kotle, ani vyměňovat baterie, či záložní zdroje.

Evropa už to zjistila

Existují země, kde se stalo centrální vytápění budov velkým tématem. Například v rámci projektu Interreg North-West Europe (HeatNet NWE) vznikla strategie, jak propojovat subjekty vytvářející teplo se subjekty, které jej spotřebovávají.

V Praze jsme na půl cesty. Máme CZT, ale stále existují hlasy, že by bylo dobré přejít zcela na individuální zdroje. Doufám, že přeskočíme fáze destrukce fungující infrastruktury, následovanou "romantickým hleděním do minulosti", jaké to bylo, když CZT fungovalo a rovnou přistoupíme k širšímu zapojení do projektu Praha bez lokálních emisí.

Elektromobily budou dále parkovat levněji. Prý více jezdí

Elektromobily, kterých i v Praze stále přibývá, budou dále parkovat ve všech modrých zónách pro rezidenty zdarma. Tato značná výhoda pro elektřinou poháněné automobily měla skončit s letošním rokem, nyní magistrát předpokládá, že se tak stane nejdříve až na podzim roku příštího.

Nový systém parkování by pro tato vozidla měl podle předpokladů začít platit zřejmě od října 2024. Majitelé a provozovatelé elektromobilů si místo bezplatného parkování budou moci zaplatit právo parkovat po celé metropoli v zónách fialových, a to za výhodnější cenu než ostatní motoristé v zónách modrých.

Argument, proč má být jakýkoliv majitel elektrovozu zvýhodněn proti rezidentovi-vlastníkovi klasického auta, je přitom pozoruhodný. "U tohoto nově zaváděného parkovacího oprávnění budou mít elektromobily výhodnější cenu než auta se spalovacími motory, protože se u těchto aut předpokládá vyšší míra pohybu po městě na rozdíl od většiny vozidel rezidentů, které většinu času pouze stojí," řekl serveru Zdopravy.cz náměstek primátora pro dopravu Zdeněk Hřib.

Jinými slovy ti, kdo jezdí autem se spalovacím motorem a nemohou si relativně stále drahý elektromobil dovolit, budou penalizováni za to, že jezdí málo a přispívají méně k zatížení pražské silniční dopravy.

A řidič elektromobilu je naopak zvýhodněn podle Hřiba zřejmě proto, že jezdí hodně a aby jezdil ještě víc, má mít možnost parkovat výhodně po celém městě.

Přinese nové hlavní nádraží ucpanou magistrálu?

Zástupci vedení Prahy a Správy železnic představili vítězný návrh budoucí podoby pražského hlavního nádraží. A hned se kolem něj rozpoutala silná diskuse.

Značnou nelibost vzbudila, vedle vzhledu samotného, především skutečnost, že by se podstatně zmenšil prostor, kde se cestující mohou při čekání ukrýt před nepřízní počasí, nebo se občerstvit.

V pozadí zatím ovšem zůstala skutečnost, jak by nová stavba ovlivnila dopravu kolem nádraží a tím i v celé centrální Praze.

Projekt, jehož realizace by měla začít v roce 2028, počítá jednak se zrušením velkého parkoviště, kde mohou parkovat řidiči, kteří odjíždějí vlakem, aby se jím také později vrátili a kde jsou také zastávky mnohých autobusů. To nezbytně vyvolá přeplnění ostatních parkovacích míst v širokém okolí.

Ještě zřejmě citelněji se pak projeví "nenápadné" zřízení přechodu pro chodce přes magistrálu. To bude znamenat, že řidiči, na již tak často se zacpávající magistrále budou muset v obou směrech dávat navíc soustavně chodcům přednost anebo bude provoz co chvíli zastavovat další semafor. Ten bude přitom muset mít pro chodce zelenou velmi často, aby mohl plnit svou funkci.

Co to bude znamenat pro (ne)plynulost dopravy a jak se zvýšení počtu stojících či pomalu popojíždějících aut projeví na (ne)čistotě ovzduší, je asi snadné si představit

Nebo bude možná lépe si to nepředstavovat.

Nad slibovanou lanovkou z Podbaby do Bohnic se zřejmě smráká

Léta slibovaná lanovka mezi Podbabou a Bohnicemi, která by měla také zastávku u pražské ZOO, nakonec dost možná ani nevznikne. Pražští zastupitelé sice schválili změnu územního plánu, která by výstavbu lanovky umožňovala a projekt je nyní zpracováván v procesu EIA, který posuzuje vliv stavby na životní prostředí.

Proti se ovšem postavila Praha 6, na jejímž území má být dolní zastávka, Praha 8 preferuje spíše nákladnější tramvajové spojení a příliš vstřícně se, mírně řečeno, netváří ani současné vedení Prahy.

Šesté městské části vadí, že projekt nepočítá se záchytným parkovištěm u stanice Podbaba a neřeší dostatečně bezpečnost pěších přestupů na lanovku a proto vydala ke stavbě zamítavé stanovisko.

Praha 8 dlouhodobě prosazuje především tramvajové spojení mezi oběma městskými částmi a lanovku vnímá jen jako případné přechodné řešení, než vznikne plánovaná tramvajová trať s novým mostem v Troji. Pokud by ke stavbě tramvajové trati nemělo dojít, je tato městská část také proti lanovce, byť trojští zastupitelé schválili zahájení pořizování změny územního plánu veřejně prospěšné stavby Lanovka Podbaba–Bohnice. Počítají ovšem do budoucna s odstraněním případné lanovky. Současně také "osmička" požaduje výstavbu dostatečných P+R parkovišť na svém území.

Současné vedení Prahy magistrátu lanovku rovněž příliš nepodporuje. Radní pro finance Zdeněk Kovářík (ODS) například řekl, že na takovou "kravinu" peníze z městského rozpočtu rozhodně nedá a koaliční zastupitel David Vodrážka (ODS) projekt označil za rovnou "ptákovinu".

Odvolávám, co jsem slíbil. Vláda zrušila podporu dodávek tepla domácnostem

Domácnosti včetně těch pražských přijdou o tisíce korun. Vláda totiž zrušila podporu teplárnám, kterou loni v prosinci slíbila ve výši 17 miliard korun jako úhradu zvýšených nákladů. Peníze přitom neměly zůstat dodavatelům tepla, ale ty je měly zákazníkům promítnout do "Na jeden byt vytápěný z plynové teplárny tak mohla za rok 2022 připadnout částka až 4 500 korun. V případě hnědého uhlí by byla částka na byt s průměrnou spotřebou 25 gigajoulů za rok 2022 maximálně 1 200 korun a za rok 2023 přibližně dva tisíce korun," uvedl ředitel Teplárenského sdružení České republiky Martin Hájek.

Dotační program ministerstva průmyslu a obchodu, jehož cílem bylo snížení cen tepla pro domácnosti, vláda schválila loni v prosinci. Program následně čekal na schválení ze strany Evropské komise, ta jej nedávno předběžně posvětila.

Vláda se přesto rozhodla dotaci na teplo náhle zrušit. Důvodem je podle vládního materiálu "nedostatek finančních prostředků v souvislosti s probíhající konsolidací veřejných rozpočtů a z toho plynoucích úsporných opatření." Podle Teplárenského sdružení vláda tak hodila zákazníky tepláren přes palubu, protože ty měly fungovat pouze jako distributor podpory na zákazníky.

Kabinet tedy chce získat peníze pro své úsporné plány na úkor běžných občanů, jimž pomoc s vypořádáním se s energetickou krizí a jejími následky slíbila. 

Očernění 700 zastávek přišlo Prahu už na miliardu

Za dva roky městská firma Technologie hlavního města Prahy (THMP) nahradila 700 tradičních červenožlutých zastávek v barvách hlavního města novými černými. Celkem je přitom v Praze zhruba tři a půl tisíce zastávek MHD.

Tako změna, která narazila a stále naráží na mnohé negativní reakce Pražanů, již přišla podle šéfa THMP Tomáše Jílka metropoli na téměř jednu miliardu korun. Výměnu zdržuje mimo jiné, že pro každou jednotlivou zastávku se musí vést stavební řízení u různých úřadů a na mnoha místech bylo nutné překládat vedení sítí, jako jsou třeba rozvody plynu a zřizovat nové elektrické přípojky. Tyto práce obyvatelům již tak rozkopané Prahy také jistě na pohodě nepřidaly.

Během již probíhající výměny se navíc změnil projekt a vedení města rozhodlo o zakoupení digitálních obrazovek pro některé zastávky. Ty by kromě informací pro cestující měly být i nositeli reklamy. Podle Jílka však bude reklama na zastávkách proti dosavadní praxi potlačena. Právě příjem z reklamy je přitom prakticky jediným zdrojem příjmů, které by mohly přinést alespoň částečnou návratnost prostavěných peněz. Provozovatel reklamy se ovšem bude teprve hledat v chystaném výběrovém řízení. Z logiky věci je přitom jasné, že cena nabídnutá za možnost umístit reklamu bude znatelně nižší než doposud. Je tedy jisté, že drahou výměnu zaplatí z velké části opět pražští obyvatelé včetně těch, kteří o ni nestojí, nebo ji dokonce odmítají, aniž by do konečné podoby výměny mohli mluvit.

Jeden z účelů zastávek, tedy ochránit cestující například před deštěm a jinak nepříznivým počasí, bude plnit i při dokončení naprosto všech plánovaných prací pouze polovina z nich, která bude zastřešena. Na ostatních budou mít cestující smůlu.

Otázkou tedy je, za co vlastně Pražané nemalé peníze platí. Zdá se, že zřejmě jen za změnu barev, pro mnohé k horšímu.

Proč by nás mělo zajímat téma uhlíkové daně? Má velký dopad na celou společnost!

Globální společenství se zabývá největší výzvou naší doby – změnou klimatu. Jako jedním z klíčových nástrojů pro boj proti této hrozbě bylo zvoleno zavedení uhlíkové daně. Tato forma daně je navrhována jako mechanismus na snižování emisí skleníkových plynů, které přispívají ke globálnímu oteplování. Nicméně, otázka, jakým způsobem by měla být tato daň uplatněna, zůstává předmětem kontroverze.

Na první pohled může centrální zdanění uhlíku vypadat jako efektivní cesta k boji proti emisím. Tím by se zajistilo, že i menší a střední podniky by byly motivovány k přechodu na energeticky efektivnější a méně znečišťující technologie.

Důležitým faktorem je, že centrální zdanění by mohlo motivovat menší subjekty k odpojení od centrálních zdrojů vytápění a přechodu na lokální, avšak méně čisté zdroje energie, což by mohlo paradoxně způsobit zvýšení emisí skleníkových plynů. Tento nepředvídatelný a kontraproduktivní důsledek by mohl v konečném důsledku zhoršit imisní situaci v Praze.

Na závěr je třeba poznamenat, že diskuse o uhlíkové dani a jejím způsobu uplatnění jsou složité a závisí na mnoha faktorech, včetně konkrétní situace v dané zemi či regionu. Je důležité najít rovnováhu mezi motivací velkých společností k omezení emisí a nevytváření konkurenční výhody pro malé a střední podniky. V boji proti změně klimatu není jednoduché najít jednoznačnou odpověď, ale je třeba jednat rychle a efektivně. Uhlíková daň může být jedním z nástrojů, který nám pomůže dosáhnout udržitelnější budoucnosti, ale je třeba ji aplikovat s ohledem na konkrétní podmínky a potřeby každého regionu.

V rámci Prahy je jasné, že pokud nebudeme uhlíkovou daň vnímat s celosvětovým přesahem, ale budeme se starat hlavně o čistotu ovzduší, pak je zřejmé, že zavedení daně pouze na velké společnosti by znamenalo de facto zvýšení finanční náročnosti pro centrální zásobování teplem, zatímco menší kotelny (domy, bloky, sídliště) by získaly výhodu a nebyly by motivovány k hledání efektivnějších zdrojů. 

Pro úplné zjednodušení je možné situaci přirovnat k pitné vodě. Pokud bychom v Praze neměli centrální zásobování pitnou vodou, vznikaly by lokální studny s nejasnou kvalitou a celkovým negativním dopadem na stav zdraví populace. Ale u vody je tomu jinak. Společnost běžně chápe, že je nutné mít centrálně regulovaný zdroj pitné vody s povinností zajištění nezávadné pitné vody. U vytápění se tím zatím nikdo nezajímá… a proč? My všichni bychom měli vytvořit celospolečenský tlak, aby se přístup změnil.

Praha zakázala pálení spadaného listí, buřty se opékat smí

Pražská vyhláška zakazuje v katastru hlavního města spalovat venku suchý rostlinný materiál, tedy například nyní na podzim shrabávané listí nebo nejrůznější klestí a podobně.

Výjimkou je pouze suché dřevo a šišky při rozdělávání ohňů při opékání buřtů třeba na společenských akcích. Rozhodlo o tom pražské zastupitelstvo a nařízení začíná platit koncem září.

Opatření, které zkomplikuje život například mnohým zahrádkářům, je součástí klimatického plánu města s cílem dlouhodobě snižovat emise v ovzduší.

Spalováním suchého listí či dalšího rostlinného materiálu jsou podle schváleného materiálu obyvatelé vystaveni vysokým koncentracím znečišťujících látek. "Zároveň spalování suchého rostlinného materiálu vede ke vzniku obtěžujícího kouře a zhoršení pohody bydlení zejména v oblastech s hustou zástavbou rodinných domů," uvádí se mimo jiné ve schváleném materiálu.

Ani špekáčky nelze opékat kdykoliv

Ovšem ani zmíněná výjimka pro opékání špekáčků nebo grilování není zdaleka absolutní. Pálit suché dřevo pro tyto účely bude zakázáno vždy, když bude v Praze vyhlášena smogová situace nebo hydrometeorologové vydají varování před silným větrem.

Už v současnosti vedení města zakazuje rozdělávání ohňů třeba při velkých vedrech a suchu.

Spalovat klestí či jiný rostlinný materiál bude možné i nadále na lesních pozemcích při řízeném pálení při mimořádných rostlinolékařských opatřeních nebo při řešení mimořádných krizových situací.

Město se při zdůvodňování vyhlášky odvolává na pokusy a měření Jihomoravského kraje z roku 2021, které potvrdily vysoké koncentrace škodlivých látek. Největší koncentrace tehdy odborníci zaznamenali při pálení suchého listí.

Vyhlášku hl.m. Prahy kritizoval opoziční zastupitel Václav Bílek (ANO). Podle něj je reálně zakazováno něco, co se stejně nesmí dělat, a navíc v ní jsou chyby. Zároveň upozornil na to, že pálit se musí podle rostlinolékařských opatření například listy stromů napadených klíněnkou.

Strategie města, na niž se vyhláška odvolává ze schváleného klimatického plánu do roku 2030, podle kterého chce Praha snížit emise skleníkových plynů o 45 procent do roku 2030 a o 100 procent, tedy úplně do roku 2050.

Na trh přichází tepelné čerpadlo i pro starší domy, vyhne se zákazu EU

Mnoho majitelů domů se plánuje zbavit stávajících plynových kotlů. Zejména kvůli obavám z možného nedostatku a nejistoty kolem cen v dlouhodobém horizontu. Jednou z možností, kterou podporuje i stát a EU jsou tepelná čerpadla.

Problém s jejich instalací ovšem nastává zejména u starších domů, kdy je potřeba provést nikterak levnou rekonstrukci a je nutné umístit vnitřní i venkovní jednotku zařízení,

Možné řešení představila na nedávném veletrhu IFA 2023 v Berlíně firma Samsung, která zde předvedla model označovaný jako EHS MONO R290. Díky poměrně vysoké teplotě ohřívané vody by čerpadlo mělo být schopno vytopit objekt i se současnými radiátory. To jiné modely obvykle nedokážou. EHS MONO R290 ohřívá vodu až na 75 stupňů a je tedy použitelné i pro domy bez zateplených fasád, střech a plastových oken.

EHS MONO R290 fungující na principu vzduch-voda bude tzv. monoblokové a nebude třeba umísťovat jednotku uvnitř objektu, kde by zabírala místo. Jako chladivo využívá propan R290, ten je narozdíl od nejrozšířenějšího média PFAS, které plánuje EU zakázat, šetrnější k životnímu prostředí.

Na trh má zmíněné čerpadlo přijít již v těchto dnech.

Praha neví co s koloběžkami. Paříž i Ostrava je již řeší

Elektrokoloběžky v ulicích města jsou stále diskutovanějším tématem. Využívají je zejména turisté a místní obyvatelé si stěžují na nepředpokládatelné chování jezdců na chodnících i na hromady koloběžek volně v podstatě poházených na veřejných prostranstvích.

O jejich regulaci, omezení či dokonce zákazu se sice stále mluví, ale řešení v celopražském rozsahu je, zdá se, zatím stále v nedohlednu.

Například primátor Bohuslav Svoboda před časem nabádal podnik Pražské služby, ať špatně zaparkovaná a rozházená vozítka rovnou odstraňují, popřípadě odvezou do sběrného dvora. Naopak pirátský náměstek pro dopravu Zdeněk Hřib požaduje právní analýzu, zda je legislativně možné koloběžky z ulic začít odstraňovat. Jednání o možném řešení se zdají být ještě během na dlouhou trať.

V jiných městech ovšem již řešení našli. Třeba v Paříži se občané v referendu vyslovili pro zákaz sdílených elektrokoloběžek. V Madridu a Kodani sdílené e-koloběžky nejprve zcela zakázali, následně provedli přísnější regulaci jejich provozu, a teprve poté jim umožnili návrat do provozu za pevně daných podmínek.

Ale není třeba hledět jen do zahraničí. V Ostravě jejich provoz zakázali již loni v říjnu. Vyhláška zatím platí ovšem jen pro pěší zónu v centru města.

Jakou cestou se vydá česká metropole?

Bude se za jízdu Prahou skutečně platit? A od kdy?

Radní pro dopravu Prahy 1 Vojtěch Ryvola uvedl, že za celodenní vjezd na Malou Stranu a Smetanovo nábřeží v centru Prahy by řidiči mohli platit 200 korun.

Proti jsou ovšem okolní městské části a některé z nich hrozí, že by mohly zpoplatnit následně průjezd svými ulicemi. Tomáš Holeček (ODS), radní pro dopravu v Praze 9 k tomu uvedl: "Pokud bychom zavedli systém zpoplatnění ulic, nikdo nezabrání starostům jiných městských částí, aby postupovali stejně. Na konci bude naprosto nepřehledný systém."

Problém je i v platné legislativě. Vybírání mýta za vjezd do vybraných částí města by musel upravit zákon. Podle informací z ministerstva dopravy je však nejbližší možný termín schválení zákonné úpravy umožňující mýto v roce 2029.

Jednotlivé městské části by částečné uzavření svých ulic pro automobilovou dopravu mohly teoreticky řešit na základě zavedení místního poplatku. Otázka je, jak by jej chtěly prakticky vybírat.

První vlaštovka omezení provozu tu ovšem už je. Radnice Prahy 7 zakáže vjezd aut před několik základních a mateřských škol v době, kdy děti chodí do školy. Zákaz bude platit ve školní dny od 7:00 do 8:00. Cílem projektu takzvané školní ulice je zvýšit bezpečnost dětí při příchodu do školy. Fungovat začnou od zahájení nového školního roku 4. září. Opatření bude platit u ZŠ Františky Plamínkové a MŠ Kostelní, ZŠ a MŠ Letohradská a FZŠ Umělecká a MŠ U Studánky. V minulosti se zavedením školních ulic zabývala například radnice Prahy 20.

Čeká tedy Prahu a řidiče v ní podobný nepřehledný systém, jako při zavádění a postupném rozšiřování "modrých" parkovacích zón?

Železniční most je pražská dominanta a pokud jej budeme měnit za jinou konstrukci, tak zcela ztratí svůj ráz. Navrhovaná konstrukce je ohyzdná! Ano, i takové hlasy zaznívaly, když vylo rozhodnuto o nahrazení původního mostu německé společnosti Harkort z Duisburgu, tedy firmy dnes známé jako DEMAG. Ale i tehdy nakonec převládly hlasy, které...

Před nějakou dobou jsme psali o tom, jak je pražská MHD drahá a že Dopravní podnik hl. m. Prahy a.s. razí prapodivnou politiku drahých elektronických jízdenek, aby mohl preferovat nesmyslně drahé terminály. Prostě zatímco Vaše banka předpokládá, že máte mobilní telefon a všichni se snaží jít cestou minimalizace "papírové dokumentace", tak dopravní...

Od poloviny minulého roku můžeme slýchat o krásném počinu Prahy – vybudování Jezírka na Letné. Jedná se další skutečný evropský unikát, protože to není jen tak nějaké jezírko. Stálo Prahu přes 16 mil. Kč a je napájeno z Rudolfovy štoly.

V Praze vzniknou tři plnicí stanice pro auta na vodíkový pohon. Chystá se je vybudovat společnost Pražská plynárenská. První má stát v areálu firmy v Michli a další dvě potom v rámci velkých logistických areálů.

Od poloviny minulého roku můžeme slýchat o krásném počinu Prahy - vybudování Jezírka na Letné. Jedná se další skutečný evropský unikát, protože to není jen tak nějaké jezírko. Stálo Prahu přes 16 mil. Kč a je napájeno z Rudolfovy štoly.

Před nějakou dobou jsme psali o tom, jak je pražská MHD drahá a že Dopravní podnik hl. m. Prahy a.s. razí prapodivnou politiku drahých elektronických jízdenek, aby mohl preferovat nesmyslně drahé terminály. Prostě zatímco Vaše banka předpokládá, že máte mobilní telefon a všichni se snaží jít cestou minimalizace "papírové dokumentace", tak dopravní...

Pražský magistrát hodlá vytápět své budovy a další objekty v jeho správě teplem z vltavské vody. Vybuduje proto přivaděč vody z Vltavy pro tepelná čerpadla ve svém sídle na Mariánském náměstí. Cílem má být uspořit náklady na energie za vytápění. Na vybudování přivaděče vypisuje výběrové řízení v hodnotě okolo 30 milionů korun.