Praha nejenom zelená

Současná doba covidová v nás může vyvolávat falešný pocit, že naše zdraví ohrožují ponejvíce různé nemoci, ať již infekční, vrozené či získané nezdravým životním stylem. A starost o zdravé životní prostředí jsme tak do jisté míry z naší mysli vytěsnili. Zatímco ještě před rokem se všude psalo o největším suchu za poslední stovky let, dnes máme opět obavy z velké vody a jiných přírodních živlů, jakými jsou bezesporu i tornáda. Větru a dešti prostě neporučíme.

Ovšem starost o naše životní prostředí, které svojí činností přímo ovlivňujeme, musí zůstat naší každodenní konstantou.

V obecném povědomí Pražanů a návštěvníků našeho hlavního města je již hluboce zakořeněn fakt, že Praha patří k nejzelenějším městům světa. To ostatně potvrzují i různé statistiky a žebříčky, kde se Praha v přepočtu zelené plochy na obyvatele umísťuje vždy na předních příčkách. A má-li město přívlastek zelené, vnímáme jej zároveň jako ekologické. Zelená barva se již dávno stala synonymem ekologie a zdravého životní prostředí.

Je ovšem skutečně naše hlavní město tak zelené? Co ostatní faktory přispívající ke zdravému životu obyvatel a návštěvníků našeho hlavního města? Jaký vliv na pražské ovzduší má doprava, způsoby zpracování odpadů, průmyslové emise či systém vytápění?

O emisích vznikající automobilovou dopravou toho bylo za poslední léta napsáno hodně. Automobilová doprava je ve velkých městech bezpochyby největším znečišťovatelem ovzduší. A v Praze tomu není jinak. Bohužel, často neuvážené a nedomyšlené kroky současného vedení města, které se snaží restriktivními metodami provoz vozidel omezit, situaci nijak nezlepšuje, spíše naopak. O správnosti a účinnosti cesty "co nejvíce řidiče otrávit a znepříjemnit jim život" lze s úspěchem pochybovat.

Ekologické zpracování odpadů je sice evergreenem posledních desetiletí, ani zde však nedošlo k výraznějšímu kvalitativnímu posunu. Ačkoliv patříme ve třídění odpadu v Evropě spíše k těm lepším městům, hodnota energetického a materiálového využití odpadu v Praze od r. 2015 prakticky stagnuje.

Z pohledu emisí způsobenými průmyslovou výrobou, zejména oxidu uhličitého a prachových částic je na tom Praha ve srovnání s některými jinými městy relativně dobře. Neboť naštěstí Praha již dávno není sídlem velkých průmyslových podniků (sídlem faktickým ne, administrativním často ano). Rozsáhlé výrobní základny, dislokované v Karlíně, Vysočanech, Holešovicích nebo Libni jsou již minulostí. Ano, nemáme zde tolik škodlivých emisí jako např. v některých oblastech severní Moravy, nicméně i zde je velký prostor pro zlepšení.

Tomu by zajisté mohl pomoci i způsob zásobování teplem. V Praze je stále dost lokálních zdrojů tepla, jejíž emise z nízkých komínů znečišťují své okolí. Naopak, centrální zásobování teplem se jeví jako mnohem ekologičtější způsob. Navíc, je-li možnost mít zdroje této energie mimo naše hlavní město, je přirozené tento sytém vytápění preferovat.

Neustávejme v naší každodenní a mravenčí práci za naše životní prostředí. Chceme mít přeci Prahu krásnou a čistou, tudíž i zdravou nejenom pro nás a naše děti, ale také pro návštěvníky hlavního města. Je sice pro nás Pražany příjemné procházet se městem bez davů turistů, ale musíme si na rovinu říct, že je prostě potřebujeme. Proto věřme, že se k nám opět vrátí, neboť bez cestovního ruchu se nejenom v Praze obejdeme stěží.