Centrální zdroj tepla pro Prahu bude ekologičtější

24.08.2021

Jak jsme se mohli tento týden dočíst, byla definitivně odstavena hnědouhelná elektrárna Mělník III. Do roku 2030 mají v Mělníku skončit i zbylé uhelné zdroje - elektrárny Mělník I a II. V dalších letech má elektrárna Mělník II částečně fungovat v režimu záložního zdroje, tedy v omezeném provozu. Nedávno modernizovaná elektrárna Mělník I skončí jako poslední.

Pro nás, Pražany, je tato informace zajímává z důvodu, že právě elektrárna Mělník I je od roku 1995 primárním výrobcem tepla pro Prahu. Výstavba horkovodu mezi Mělníkem a Prahou, která začala ve druhé polovině 80. let minulého století, pomohla významně vylepšit pražské ovzduší.

Ze sdělení zástupců vlastníka a provozovatele mělnické elektrárny, společnosti ČEZ, vyplývá, že uhelné zdroje v elektrárně budou postupně nahrazovány novými zdroji s nižšími emisemi: především plynovou kotelnou a paroplynovým zdrojem. Uvažují také o zařízení na energetické využití odpadů (ZEVO), elektrokotle nebo kotle na biomasu.

"S ohledem na velikost mělnického zdroje a jeho důležitost pro Prahu budeme právě tam směřovat největší podíl plánovaných investic do modernizace teplárenství," uvedl místopředseda představenstva ČEZ Pavel Cyrani. Do přeměny tuzemských teplárenských lokalit na nízkoemisní hodlají investovat v nejbližších letech kolem 30 až 40 miliard korun.

K tomu musíme poznamenat, že ačkoliv se dnes často prezentuje zemní plyn jako čistý zdroj energie, není tomu tak. Emise vznikají i při spalování tohoto fosilního paliva (i když zhruba poloviční oproti spalování uhlí). Musíme tedy počítat s tím, že zemní plyn je palivo na přechodnou dobu (otázky aktuální ceny plynu a závislosti na jeho zahraničním dodavateli ponechme prozatím stranou).

Proto bychom i my, Pražané, kteří mají zdroj tepla daleko za hranicemi svého města, měli pozitivně vnímat skutečnost, že náš energetický gigant nesází jenom na plynové zdroje, ale hodlá je doplňovat dalšími alternativami. V delším časovém horizontu by mohl uvažovat i o využití výroby vodíku nebo o větším využití solární energie. Musíme mít všichni jeden společný cíl - snižovat emise skleníkových plynů "co to jen jde".

A v této souvislosti ještě jedna důležitá poznámka: Velké centralizované zdroje energie a tepla mají jednu nespornou výhodu - jsou vždy pod neustálým dohledem a podléhají přísné právní regulaci. Kontrolu jejich provozu lze provádět mnohem účinněji než v případě velkého množství malých lokálních kotelen. Zároveň mají tyto velké centralizované zdroje větší ekonomické možnosti adaptovat se v budoucnu na nové, modernější a ekologičtější technologie. V oblasti dálkového vytápění by pak tyto technologie měly v budoucnu maximálně zvyšovat účinnost energetických zdrojů. Zároveň by měly maximálně snižovat ztráty při přenosu energií. Zde by měla "zabrat" především společnost Pražská plynárenská.

V kontextu uvedeného tak mohou některé aktivity směřující k větší decentralizaci zdrojů tepla ve formě výstavby lokálních plynových kotelen působit poněkud kontraproduktivně až krátkozrace.

Měli bychom si proto přát, ať se plány v mělnické elektrárně podaří co nejdříve zrealizovat. Naší prioritou je přece, vedle spolehlivých a finančně přijatelných dodávek tepla, také jejich co nejmenší zátěž na životní prostředí v dlouhodobém horizontu.