SPOLEK PRO KRÁSNOU A ZDRAVOU PRAHU

Pro ochranu zdraví našich dětí

Inflace dopadne na Pražany tvrdě. O kolik zdraží MHD? Možná o tisíce ročně

Prudce rostoucí ceny energií a související inflace, tedy zdražování, dopadají tvrdě na všechny obyvatele České republiky. Dopad na Pražany může však být ještě citelnější.

Ačkoliv o tom politici a představitelé magistrátu před volbami samozřejmě nemluví, přesto je velmi pravděpodobné, že v dohledné době dojde například k víc než citelnému zdražení městské dopravy, a to i pro předplatitele. Předpokládá to například náměstek středočeské hejtmanky Petr Borecký. Upozornil na to Pražský deník.

Borecký hovoří o ceně celoročního pražského kuponu kolem osmi tisíc korun. Na svém facebookové profilu uvedl: V dalších letech v souvislosti s přechodem na bezemisnost a obnovu železničních kolejových vozidel by se jednalo o dnes až nepředstavitelné zdražení na cca 15 tisíc korun ročně v Praze a 15 tisíc v prvním středočeském pásmu (a s odpovídajícím zdražením dalších pásem)."

Náměstek hejtmanky předpokládá první zdražení už letos v prosinci. Pokud by k němu nedošlo, hrozí, že se doprava zhroutí. I pokud se ceny zvýší, je pravděpodobné, že kvůli zdražujícím energiím i pohonným hmotám bude nejspíš nutné dopravu omezovat - rušit některé linky, nebo prodlužovat intervaly mezi spoji. Jinými slovy: za více peněz, méně muziky.

Připlatíme i za sport

Městská doprava pochopitelně není jedinou položkou, která zasáhne peněženky Pražanů. Vedle rostoucích nájmů, cen v obchodech a plateb za energie, zdražují například sportovní centra. V některých případech již zvyšují ceny až o padesát procent a současně upozorňují, že návštěvníci musejí počítat s nižší teplotou v halách, studenější vodou ve sprchách nebo s omezováním provozu.

Praha dá 30 milionů za studii metra. Peníze na řešení ostudy na Zličíně nejsou?

Magistrát zadá během podzimu vypíše zakázku na vypracování studie, jestli metropole potřebuje tzv. okružní metro. Vydá za ni 30 milionů korun z rozpočtu a její příprava bude trvat tři roky.

Pokud ze studie vyplyne, že linka metra, která povede kolem města a bude na jeho okrajích propojovat stávající linky. Cílem má údajně být odlehčit metru v centru.

Studie má mimo jiné posoudit "ekonomickou stránku výstavby a její společenský přínos". Nakolik bude možné studii brát za bernou minci je otázky, když sám náměstek primátora pro dopravu Adam Scheinherr (Praha Sobě), přiznává, že "náklady na okružní linku se nyní nedají odhadnout, protože bude záležet mimo jiné na použitých technologiích"

Nová linka by měla podle dřívějších vyjádření zástupců města vést z Nádraží Podbaba přes Dejvice, Smíchov, Dvorce, Budějovickou, Vršovice, Žižkov, Vysočany, Čakovice a poté v druhé fázi severně zpět do Podbaby. Podle prvotního návrhu by linka měřila asi 36 kilometrů a bylo by na ní 23 stanic, první část mezi Podbabou a Čakovicemi by měla 26 kilometrů s 18 stanicemi.

Je otázkou zda Praha potřebuje za současné ekonomické situace a s ohledem na problémy ve stávající MHD potřebuje studii za desítky milionů, pokud nebude cena "dodatečně navýšena" a nebylo by namístě vyžít tyto prostředky ve prospěch Pražanů jinde a jinak. Například na řešení katastrofální situace, na niž jsme upozorňovali, na stanici metra na Zličíně, která je ostudou města. Zvláště, když první možný termín vydání stavebního povolení pro první část okružního metra může být podle odhadů vydáno v optimálním případě v roce 2033. 

Praha jede, nebo Praha stojí? Město neumí sehnat lidi pro MHD 

Na začátek školního roku oznámila Pražská integrovaná doprava na svých stránkách výpadek několika desítek spojů z důvodu nedostatků řidičů. Týden před tím jsme mohli zaznamenat zprávu, že několik rozházených kostek před Hlávkovým mostem u pražské Štvanice výrazně omezovalo několik dnů pražskou dopravu. Zdá se, že Praha neumí zajistit ani dostatek personálu pro provoz MHD ani dostatek kapacity na rychlé opravy komunikací.

Naproti tomu na webových stránkách prahajede.cz, které vedení Prahy zřídilo v březnu 2022 na podporu informační ofenzivy (tedy půl roku před komunálními volbami), jsme informováni o zahájení a přípravě velkých plánovaných investic v oblasti dopravní infrastruktury. Namátkou jmenujme lanovku do Bohnic, nové tramvajové linky, nový most na Smíchově (ne pro řidiče motorových vozidel), nové trolejbusové tratě atd.

Bude Praha na to mít peníze, když neumí ani zaplatit dostatek řidičů a provádět rychlou údržbu komunikací? Nebo se jedná pouze o známé rčení "Slibem nezarmoutíš"? Věřme, že ne.

Při pohledu na plynulost silničního provozu v Praze bychom mohli poněkud sarkasticky podotknout, že by se webová stránka prahajede.cz měla spíše jmenovat "prahastoji.cz". 

Pražané platí za elektřinu více než obyvatelé Berlína a Vídně

Obyvatelé Prahy zaplatí za elektřinu více než lidé v drtivé většině hlavních evropských měst.

Vyplývá to ze srovnání indexu Household Energy Price, který zpracovává rakouský energetický kontrolní úřad.

Podle něj průměrná pražská domácnost v červenci platila za kilowatthodinu elektřiny 40 eurocentů. Například domácnosti v Berlíně zaplatily pouze 39 a Vídni 38 eurocentů. Pařížané potom pouhých 25.

Pokud se ceny přepočtou podle kupní síly obyvatel v jednotlivých městech vychází u Prahy dokonce nejvyšší částka ze všech evropských metropolí, a to 52 eurocentů za kilowatthodinu elektřiny. To znamená, že Pražané vydají v poměru ke svým příjmům nejvíce z celé Evropy.

Jedním z důvodů je jedna z nejvyšších daní na elektřinu v EU, která činí 24 procent, evropský průměr je přitom 18 procent. Dalším pak závislost na německé energetické burze, kde vyšší poptávka žene ceny nahoru a v neposlední řadě absence opatření, která by mohla cenu držet na nižší úrovni.

Město chce za čtvrt miliardy vyrábět bioplyn. Pokryje procento spotřeby

Magistrát koupil prostřednictvím své městskou společnosti Pražské služby starou zemědělskou bioplynovou stanici v obci Chrást u Poříčan. Investice přišla i s nákupem pozemků na téměř 250 milionů korun. Navíc uvažuje i o pořízení druhé bioplynové stanice.

V bioplynce hodlá město zpracovávat odpad z restaurací a například školních jídelen.

Vzhledem ke kvůli inflaci klesajícím návštěvám restaurací je pravděpodobné, že se sníží nutně i produkce tzv. gastroodpadu a ten nedosáhne množství, s kterým autoři projektu kalkulovali

Současnou stanici vyrábějící elektřinu bude pro spalování takového odpadu přestavět, což by podle odhadů mělo znamenat další investice za skoro 100 milionů.

Dosud Praha plánovala stavbu zcela nové bioplynové stanice na okraji hlavního města, ta by stála zhruba jednu miliardu.

Pokud bude město zásobovat stanici výhradně odpadem z gastronomických provozů, vyrobí v kupované či nově postavené bioplynce okolo 3,5 milionu kubíků bioCNG. Alespoň to předpokládají tvůrci zelené politiky Prahy. To by ovšem pokrylo pouhé jedno procento spotřeby plynu v hlavním městě.

S ohledem na velikost investice, očekávané dodatečné náklady a po neblahých zkušenostech s takovými velkými projekty v režii města, bude víc než rozumné, když si jako Pražané její průběh a výsledky bedlivě ohlídáme.

Praha platí za zastávky o miliony více, než musí. Chybí také koše

Jak jsme již informovali magistrát zrušil smlouvu s dosavadním provozovatelem tramvajových a autobusových zastávek a rozhodl pro výměnu přístřešků na stanicích MHD ve vlastní režii. Ty mají být místo v tradičním červenožlutém provedení v černé barvě a městskou pokladnu má celá akce přijít na 110 milionů korun.

Kromě toho, že změna estetického provedení budí mezi Pražany mnoho, převážně negativních, emocí, problém je to i z ekonomického pohledu.

Pokud, jak magistrát před časem oznámil, má být vyměněno celkem 690 zastávek, tak jedna potom vyjde na zhruba 160 tisíc korun.

Na trhu jsou přitom firmy, které jsou schopné dodat tento mobiliář levněji. Například společnost Hobbytech nabízí jednou zastávku za něco přes 125 tisíc. To je při uvedeném objemu rozdíl více než 20 milionů korun. Je přitom pravděpodobné, že při tak velké zakázce by se město dostalo na mnohem lepší cenu, než je standardní nabídka a pochopitelně jsou na trhu i další dodavatelé, kteří by nejspíše v rámci soutěže byli schopni předložit konkurenční a výhodnější nabídku.

Současně se ukázalo, že do magistrátem instalovaných zastávek se nevejdou odpadkové koše, což jednak snižuje komfort cestujících a jejich případná instalace mimo zastávku zcela nutně zvýší celkové náklady. Navíc v případě, že odpadkové koše na zastávkách chybí, vede to nutně k nepořádku v jejich okolí nebo přímo uvnitř nich.

Nepořádek v okolí pražských zastávek MHD kritizují Pražané dlouhodobě, úbytek odpadkových košů pochopitelně situaci pouze zhorší.

SMS jízdenka jako "malá domů" dopravního podniku?

Již nějakou tu dobu máme možnost nákupu SMS jízdenek na pražskou MHD. Již od začátku je zvláštní, že SMS jízdenka je dražší než ta klasická - "papírová". Dopravní podnik hl. m. Prahy vše ustál prohlášením, že u takového typu dokladu jsou vysoké marže. V začátcích to komentoval mluvčí Ropidu pro Pražský deník takto: "Logickou prioritou je podporovat kanály, ze kterých má město nejvíce tržeb, čili primárně PID Lítačka. SMS jízdenky bohužel nesou poměrně velkou marži soukromému provozovateli." Proběhlo několik facebookových přestřelek s Pražany a tím celá věc skončila. Podívali jsme se tedy, jak je tomu jinde. Srovnávání s cenami ve Vídni, Berlíně ani Paříži se nemá cenu věnovat. Ano jízdenky mají dražší než Praha, ale ... Při srovnání příjmů bychom zase museli plakat, jak je možné, že jsou jízdenky u nás tak drahé. Velmi zajímavé řešení nabízí Bratislava. ANO! Opět se můžeme inspirovat na Slovensku. Tam jsou SMS jízdenky sice také dražší než papírové, ALE s tím, že jsou o 10 minut prodloužené, aby tím vykompenzovali vyšší cenu. Jak milé.

Je tedy nutné se ptát, co je cílem zaměstnanců dopravního podniku? Upřímně, marketing v tom není, tedy pokud není cílem udržet v provozu celý systém správy zařízení, která jízdenky označují. V každém voze MHD je jich pro jistotu hned několik, asi aby černí pasažéři měli čas si štípnout jízdenku na druhém konci tramvaje, než dorazí revizor. Stejně tak by asi pro někoho bylo velmi bolestivé, kdyby klesl prodej samotných papírových jízdenek na minimum.

V normálním tržním světě - tedy ne v podniku hlavního města, ale v reálné ekonomicky smýšlející společnosti - se snaží obchodní oddělení vymýšlet nové produkty, které mají vyšší přidanou hodnotu. Často nejprve nabízejí takové produkty se slevou, aby klienta naučily na tento nový produkt, tím dosáhli alespoň lepšího obratu a následně též vyššího zisku. Ale Dopravní podnik hl. m. Prahy jde vlastní cestou, nechce asi "rozbít zavedený systém".

Velice by pomohlo, kdyby měl cestující sám snahu si koupit elektronický lístek, bez nákladů na tisk, distribuci a marži prodejci, bez nutnosti udržování tisíců označovacích strojků. Pro začátek by stálo za úvahu snížení počtu označovačů (např. pouze jeden u dveří nejblíže k řidiči) a přidání časové výhody SMS jízdenkám, ať jsou cestující motivovaní k jejich používání. V říši snů pak zůstávají např. QR kódy s odkazy na přímou platbu za jízdenku, které by mohli být zboku každé zastávky. Úplná revoluce a možná i zábavná hra pro mladé by byla časová banka. Systém, kde si koupíte určitý čas v MHD, časovač spustíte přes QR kód umístěný na vstupu do stanice metra, nebo na zastávce a opět jej vypnete QR kódem na zastávce, kde jste vystoupili.

Je to nehoráznost. Dopravní podnik zavedl SMS jízdenku a podařilo se mu celou Prahu přesvědčit, že je to nákladnější než tisk papírových jízdenek, jejich distribuce, marže prodejců, údržba označovačů a tiskáren lístků.

Jak si v Praze zatopíme? Tepelná čerpadla jsou většinou drahá cesta 

Tepelná čerpadla jsou v poslední době, za energetické krize prezentována, a to zejména firmami, které je instalují, jako výhodná alternativa současného způsobu vytápění.

Jaká je ovšem realita?

Proti plynovým kotelnám se v současnosti samozřejmě vyplatí skoro všechno. Ovšem u instalace tepelného čerpadla hraje velkou roli, do jakého objektu jej chcete instalovat. Novostavbu lze tomuto způsobu vytápění přizpůsobit už při jeho projektování, jinak je to u domů ze starší zástavby.

Tepelná čerpadla totiž obvykle dokáží efektivního účinku pokud stačí teplota v otopném systému, tedy v radiátorech kolem 60 stupňů. To je dostatečné, pokud je dům dobře teplotně izolován. U novostaveb to není problém, u většiny stávajících domů je tomu naopak.

Náklady na pořízení tepelných čerpadel by se u starší zástavby mohly podle dostupných odborných studií mohly vrátit zhruba za 8 let. Má to ovšem háček. Budovu by bylo potřeba nejprve důkladně zateplit, což předpokládá další, dodavateli čerpadel neuváděné, náklady v řádu statisíců korun. Návratnost investice se tím zněkolikanásobí.

Další otázkou je, jak vyřešit zateplení domu s ohledem na památkovou péči, pokud jí podléhá.

Variantou těžko může být návrat, či nové pořízení, plynové kotelny. Jak již jsme informovali, vláda naopak chystá financovat z evropských dotací jejich konec. Vzhledem k nejistým dodávkám a cenám plynu.

Naopak podpořen by měl být přechod, eventuelně zachování osvědčeného centrálního dodávání tepla. Tam, kde je to technicky možné, je to zřejmě nejefektivnější a dlouhodobě nejbezpečnější řešení. V jiných lokalitách je potřeba přemýšlet dostatečně dopředu o alternativách - zjevně to není plyn, a nejspíše ani uhelné kotelny...

Doba dává výzvy, snad se s nimi všichni vypořádáme.

Tepelná čerpadla přinášejí problémy a většině se nevyplatí

V souvislosti s rostoucími cenami energií a obavami z nedostatečných dodávek plynu se stále častěji hovoří o možnosti zajistit vytápění v městských bytech pomocí tepelných čerpadel.

Podle odborné studie ČVUT se však vyplatí pouze v případě novostaveb, které se předem tomuto způsobu vytápění konstrukčně přizpůsobí.

Před tímto způsobem vytápění varují i mnozí uživatelé ze zahraničí, kde je tento systém dlouhodobě vyzkoušen. Problémem může být vůbec shoda nájemníků na instalaci, nebo povolení památkářů.

Akademici z ČVUT dospěli k závěru, že ekonomicky se tepelná čerpadla nevyplatí v běžných činžovních domech, nebo v rekonstruovaných objektech v městské zástavbě.

"V rámci rekonstrukcí bytových domů je realizace tepelných čerpadel obecně obtížně prosaditelná, a navíc ekonomika nasazení tepelných čerpadel (a odpojení od CZT) vykazuje vysoké investiční a provozní náklady, zvláště pokud se do nich promítá i reinvestice do technologie po skončení doby životnosti," uvádějí autoři studie.

Dalším problémem je získání souhlasu všech vlastníků bytů v případě existence společenství vlastníků bytových jednotek, zde stačí, aby se k zásahu do konstrukce domu negativně postavil byť jen jeden z majitelů.

U domů v centru, či jiné historicky cenné lokalitě je také nutné získat souhlas památkové péče, který rozhodně není samozřejmostí.

Před použitím tepelného čerpadla varují i zahraniční zkušenosti. "Vyhněte se tepelnému čerpadlu za každou cenu", varuje Paul McDonald z Británie, jehož zkušenosti zveřejnil server

Express.co.uk. Tepelná čerpadla se podle něj prodraží hlavně domům s velkými tepelnými ztrátami.

Podle McDonalda, je ale hlavní problém v tom, že aby došlo k vytopení domácnosti, je nutné, aby tepelné čerpadlo běželo mnohem delší dobu než je tomu u plynového kotle. S tepelným čerpadlem tak trvá vyhřátí domácnosti i několik hodin, oproti tomu plynový kotel dokáže domácnost vyhřát i za půl hodiny díky vyšší teplotě radiátorů. Jak McDonald uvedl, vytopení domácnosti z 12 stupňů na 17 či 18 stupňů trvalo asi 12 hodin. Díky tomu, že tepelné čerpadlo déle ohřívá domácnost, dochází často i k větší spotřebě elektřiny.

V MHD bude zastávky hlásit nový hlas

Názvy zastávek bude v pražské MHD hlásit nový hlas. Hlášení namluví herec a dabér Jan Vondráček. Nahradí tak dosavadní dosavadní hlas Dagmar Hozdrové. V anketě dopravního podniku Vondráčka vybrali sami cestující.

Novinářům ve čtvrtek nový hlas MHD představil primátorův náměstek Adam Scheinherr, zástupci Dopravního podniku a organizace Ropid, která plánuje pražskou MHD. Pro tramvaje a autobusy v PID je potřeba 7793 provozních nahrávek typu změny trasy nebo tarifního pásma a dalších 13 042 s názvy zastávek, z nichž je 3562 na území Prahy, zbytek ve středních Čechách.

Dopravní podnik s Vondráčkem podepíše v příštím týdnu smlouvu a v srpnu začne herec natáčet první nahrávky, a to jak názvy stanic, tak provozní hlášení. Na podzim se pak nahrávky objeví v tramvajích.

Rozšiřování Strakonické pokračuje

Začala další etapa rozšíření Strakonické. Technická správa komunikací ji zahájila tentokrát v úseku od nadjezdu mimoúrovňové křižovatky s ulicí Mezichuchelská po autobusovou zastávku Malá Chuchle.

Práce mají trvat do konce listopadu a stavba je rozdělena do několika etap tak, aby byla zajištěna průjezdnost veřejné dopravy. Jízda směrem do centra bude po celou dobu výstavby možná dvěma zúženými jízdními pruhy.

Cílem je zajistit i v tomto úseku průběžný pruh vyhrazený pro autobusy a složky IZS a řidičům aut poskytnout dva plnohodnotné jízdní pruhy pro lepší komfort a plynulost jízdy.

Zbavovat se plynových kotelen by měly pomoci dotace z EU 

Česko se potřebuje zbavit závislosti na ruském plynu, jeho negarantovatelných dodávkách a neodhadnutelné ceny v blízké i delší budoucnosti. Vláda proto zvažuje pro tyto účely mimo jiné využít velkou část z výhodné půjčky od Evropské komise (EK) ve výši až 350 miliard korun.

Jednou z cest by mohlo být podle ministra financí Zbyňka Stanjury financování přechodů obytných domů od vytápění prostřednictvím lokálních plynových kotelen k centrálnímu vytápění. "Už hledáme projekty, které by měly smysl a které by mohly být takto výhodně financované. Typicky si představím projekt jako zřízení horkovodu a odstranění plynové kotelny, tím pádem snížím závislost na plynu. To je přesně ten typ projektu, který by dával smysl," řekl Stanjura v rozhovoru pro deník Právo.

Přechod od plynových kotelen by řešil nejen nejistotu v dodávkách plynu a jeho budoucí ceny, ale současně i ekologické aspekty, jako je znečišťování ovzduší každým komínem v dané lokalitě.

Současně premiér Petr Fiala oznámil na tiskové konferenci, že bude brzy hotov zákon, který umožní teplárnám výhodně využít další zdroje energie.

Praze chybí tisíce míst na gymnáziích

Tisíce žáků vycházejících z devátých tříd základních škol nemohou najít místa na pražských gymnáziích. Počet přihlášených a přijatých studentů se rozchází v řádu tisíců.

Podle zkušenosti rodičů, z nich se někteří obrátili i na Spolek a podle oficiálních statistik, se i žáci s nadprůměrným prospěchem nedostali na žádnou z pražských středních škol a volí učiliště, ačkoliv k případnému oboru nemají žádný vztah. Snaží se dostat doslova kamkoliv.

Magistrát se souhlasem ministerstva chce zvýšit kapacitu gymnaziálních míst o dva tisíce. Cestu k tomu ovšem vidí ve zvyšování míst ve třídách stávajících gymnázií. Tedy, že by v jednotlivých třídách mohlo být až 34 žáků.

Další cestou má být, že se budou otevírat gymnaziální třídy na odborných školách typu průmyslovek, otázkou je samozřejmě potom kvalita vzdělávání.

V městských částech Praha - Běchovice a v Prahou 13 by se pak podle radního pro školství Víta Šimrala (Piráti) mohla stavět celá nová gymnázia, s nimi se ovšem počítá nejdříve až za sedm nebo osm let. 

Tepelná čerpadla přinášejí problémy a většině se nevyplatí

V souvislosti s rostoucími cenami energií a obavami z nedostatečných dodávek plynu se stále častěji hovoří o možnosti zajistit vytápění v městských bytech pomocí tepelných čerpadel.

Podle odborné studie ČVUT se však vyplatí pouze v případě novostaveb, které se předem tomuto způsobu vytápění konstrukčně přizpůsobí.

Před tímto způsobem vytápění varují i mnozí uživatelé ze zahraničí, kde je tento systém dlouhodobě vyzkoušen. Problémem může být vůbec shoda nájemníků na instalaci, nebo povolení památkářů.

Akademici z ČVUT dospěli k závěru, že ekonomicky se tepelná čerpadla nevyplatí v běžných činžovních domech, nebo v rekonstruovaných objektech v městské zástavbě.

"V rámci rekonstrukcí bytových domů je realizace tepelných čerpadel obecně obtížně prosaditelná, a navíc ekonomika nasazení tepelných čerpadel (a odpojení od CZT) vykazuje vysoké investiční a provozní náklady, zvláště pokud se do nich promítá i reinvestice do technologie po skončení doby životnosti," uvádějí autoři studie.

Dalším problémem je získání souhlasu všech vlastníků bytů v případě existence společenství vlastníků bytových jednotek, zde stačí, aby se k zásahu do konstrukce domu negativně postavil byť jen jeden z majitelů.

U domů v centru, či jiné historicky cenné lokalitě je také nutné získat souhlas památkové péče, který rozhodně není samozřejmostí.

Před použitím tepelného čerpadla varují i zahraniční zkušenosti. "Vyhněte se tepelnému čerpadlu za každou cenu", varuje Paul McDonald z Británie, jehož zkušenosti zveřejnil server Express.co.uk. Tepelná čerpadla se podle něj prodraží hlavně domům s velkými tepelnými ztrátami.

Podle McDonalda, je ale hlavní problém v tom, že aby došlo k vytopení domácnosti, je nutné, aby tepelné čerpadlo běželo mnohem delší dobu než je tomu u plynového kotle. S tepelným čerpadlem tak trvá vyhřátí domácnosti i několik hodin, oproti tomu plynový kotel dokáže domácnost vyhřát i za půl hodiny díky vyšší teplotě radiátorů. Jak McDonald uvedl, vytopení domácnosti z 12 stupňů na 17 či 18 stupňů trvalo asi 12 hodin. Díky tomu, že tepelné čerpadlo déle ohřívá domácnost, dochází často i k větší spotřebě elektřiny.

Proč trvá oprava eskalátoru na Muzeu měsíce?

Mnozí Pražané i návštěvníci hl. města mají již více něž měsíc příležitost sledovat opravu eskalátoru při výstupu z vestibulu stanice metra Muzeum směrem na Vinohradskou třídu. Tedy, lépe řečeno, mohou zaznamenat odstávku provozu eskalátoru. Neboť předpokládané rekonstrukční práce prozatím vidět jaksi není možné. Proč musí odstávka eskalátoru na tak exponovaném místě, jakým vestibul pod Muzeem bezesporu je, trvat 4 měsíce? Proč musí Pražané a spousta turistů uprostřed horkého léta šlapat tolik schodů? Často se jedná o starší lidi nebo maminky s kočárkem. V posledních týdnech se vedení Prahy rádo presentuje plánovanými investičními akcemi - tu výstavbou nové trasy metra, tu stavbou nového mostu, trolejbusové tratě či dostavbou pražského okruhu. Ale nezapomíná náhodou na běžnou a rychle provedenou údržbu stávající dopravní infrastruktury? Na nevábivý stav stanice metra Zličín jsme na našich stránkách již před časem upozorňovali. Budeme sledovat, zdali tato oprava bude ukončena v plánovaném termínu. A zatím si můžeme zpívat: "Jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká...".

Trapný vtip? Přemalovaného orloje si všímají i britská média

Jedna z nejznámějších pražských památek - orloj na Staroměstském náměstí byl přemalován a po celé čtyři roky si toho prakticky nikdo nevšiml. O nové, pro mnohé skandální, podobě kalendária na orloji informují dokonce i světová média. Podle názoru členů Spolku není problém možná recese ze strany výtvarníka, ale opakující se zahrávání si s pověstí a obrazem našeho města, která se netýká jen samotného orloje.

Stížnost kvůli problematickému předělání kalendária podal týden člen Klubu Za starou Prahu Milan Patka s tím, že některé postavy na obnovené desce se od Mánesova originálu výrazně liší.

Novou kopii vytvořil akademický malíř a restaurátor Stanislav Jirčík, a ten některé obrazy vytvořené v roce 1866 Josefem Mánesem předělal zcela podle svého. Jeho kopie vznikla již v roce 2018, bez větší pozornosti veřejnosti. Magistrát Jirčíkovu práci tehdy jako majitel orloje převzal a uvádí, že finální vzhled orloje při opravách kromě památkářů konzultoval i s dalšími odbornými institucemi a odbornou veřejností. Celá oprava věže stála zhruba 61 milionů korun bez DPH, z čehož orloje se týkalo přibližně deset milionů korun

Jirčík například některé ženské postavy vyměnil za mužské a naopak, nebo změnil účesy či výrazy tváře.

Sám výtvarník k tomu pro Deník N, který na celou kauzu upozornil jako první, uvedl: "Špatně odvedená práce to není, pánové. Samozřejmě jiný kopista by to mohl udělat jinak. Ale podle toho, jak jsem to dílo prožil já, rozhodl jsem se takto". Samotného ho prý ovšem překvapilo, že si změny několik let nikdo nevšiml.

Celé kauzy si všímá například také článek britského deníku The Guardian, který, že jedna z nejslavnějších pražských památek se stala předmětem trapného sporu o míře amatérismu při restaurování jeho kalendária s tím, že se možná jednalo o umělcův pokus o vtip.

Stížností se má nyní zabývat památková inspekce ministerstva kultury, která si vyžádala podklady od pražského magistrátu, jemuž orloj patří, a Národního památkového ústavu.

"Rekonstrukce orloje byla dokončena v roce 2018, tedy za minulého politického vedení Prahy. Současná podoba je skutečně triviální. Po základní analýze situace budeme požadovat prověření možnosti předělání díla," řekl náměstek primátora Adam Scheinherr (Praha sobě).

Originál Mánesova kalendária je umístěn v Muzeu města Prahy. Od roku 1882 na orloji visely kopie díla. Podle Národního památkového ústavu je kopie kalendária sice nezdařilá, ale stále jde o kopii, kterou lze kdykoli nahradit.

Podoba orloje ovšem není jediným problémem, který ruší atmosféru a užívání Staroměstského náměstí. Je sice důležité, jak orloj vypadá, ale bylo by také dobré, kdyby bylo odkud se na něj dívat. Náměstí mají mít v rámci historického města, podle našeho názoru podobu veřejného prostranství. Mezi tím přitom ovšem pomalu utichá spor podobě předzahrádek, které obsadily nemalou část náměstí.

Spor, jenž se táhne téměř celé volební období, vedou podnikatelé o výpovědi, které město dalo některým provozovatelům zahrádek v historicky nejcennějších lokalitách hlavního města. Restauratéři se bouří zejména proti způsobu, jakým magistrát v minulosti i nyní postupuje. Magistrát tedy zjevně nemá představu, kde a jak by měl být v centru města historický prostor zabírán.

Výměna zastávek - jde to zjevně i jinak

Mezi našimi členy, příznivci a čtenáři budí značné, převážně negativní emoce plánovaná výměna přístřešků na zastávkách MHD za nové, které mají být místo tradiční červenožlutého provedení v černé barvě a Prahu má celá akce přijít na 110 milionů korun.

Zatím se zdá, že magistrát a jemu podřízené instituce výměnu nezvládají. Jak jsme již psali dříve, podle zkušenosti čtenářů i našich, zatím spíše dosavadní přístřešky pouze mizí a nové většinou potom chybí.

Naši členové upozorňují také upozorňují, jak řeší podobnou infrastrukturu MHD jinde. Příkladem může být třeba španělská Malaga, jak dokládají přiložené fotografie. Zde jsou nové přístřešky vyrobeny převážně z nerezové oceli, což sice může být o něco dražší v pořizovacích nákladech, ale rapidně se sníží náklady na údržbu a o mnoho se prodlouží jejich životnost. Vzhledem ke zmíněné částce, kterou hodlá Praha na výměnu vynaložit a jež budí silné podezření z předražení zakázky, by podobná cesta stála minimálně za úvahu. Estetické srovnání obou provedení necháváme bez komentáře.

Hrozí Praze opět komíny s kouřem z uhlí? Plyn může být problém

Hlavní dodavatel plynu v Praze, Pražská plynárenská (PP) má zřejmě stále větší problémy. Shání peníze na nákup plynu a tlačí zákazníky k vyšším cenám. Budou se Pražané vracet k vytápění neekologickými pevnými palivy?

Pražští zastupitelé schválili PP půjčku ve výši dvou miliard korun z městského rozpočtu, za další miliardové půjčky se město zaručí u bank. Firma totiž musela od města žádat o úvěr na nákup plynu na další zimu. Půjčka je podmíněna auditem hospodaření společnosti.

PP se snaží získat peníze na nákup drahého plynu jehož cena v budoucnosti je více než nevyzpytatelná, i jinými způsoby. Podle serveru Novinky.cz rozesílá některým zákazníkům dopis, v němž vyzývá k jednání změně stávající smlouvě, kde mají odběratelé zafixovanou cenu. Dopis přitom může pro laiky vyznívat tak, že je nutné smlouvu změnit, protože PP zmiňuje občanský zákoník, na jehož základě chce s klienty jednat. Jde však ve skutečnosti jen o návrh, který lze odmítnout.

Společnost v dopise odběratele také informuje, že se změnou smlouvy lze zajistit i dodávky na další období. A snaží se zákazníky motivovat k přechodu na dražší smlouvu varováním, že "na trhu s energiemi se již projevuje určitá nouze o nabídky dodávek". 

Topení plynem se opět prodraží. Pražská plynárenská zvedá ceny až o 50 procent

Finanční problémy Pražské plynárenské, kvůli kterým žádá o miliardové úvěry, pocítí přímo i její zákazníci. Od 1. června si někteří zákazníci připlatí za plyn v průměru dalších o 39 procent.

Podle deníku Právo a serveru Novinky.cz společnost v těchto dnech rozesílá klientům nové ceníky a z nich vyplývá, že domácnost v rodinném domě, která plynem ohřívá vodu, vaří i topí, si oproti novým dubnovým cenám za samotný plyn připlatí 50 procent navíc.

Zdražení představuje problém i pro zákazníky, kterým dobíhá v dohledné době fixace. Novou totiž Pražská plynárenská nedovoluje v současnosti zřídit, lidé tak budou muset platit plnou cenu. Z ceníků zmizely také jakékoliv slevy za věrnost a podobná cenová zvýhodnění.

Pražská plynárenská zdražení zdůvodňuje situací na trhu s plynem a tvrdí, že se zvýšením cen čekala na konec topné sezóny. Zdražení by totiž nejvíce pocítili uživatelé lokálního plynového vytápění. Ti jsou, narozdíl od odběratelů centrálně vyráběného tepla, na momentální ceně plynu nejvíce závislí.

Pražská plynárenská potřebuje šest miliard. Praha chce půjčit dvě. Budoucnost plynu je nejistá

Městští radní schválili úvěr ve výši dvě miliardy korun pro Pražskou plynárenskou, aby mohla nakoupit plyn na další zimu. Podle informací serveru Seznam Zprávy potřebuje firma vlastněná městem, aby nadále bezproblémově fungovala, získat celkem šest miliard korun. Bez těchto peněz by podle podniku vlastněného Prahou bylo ohrožené jeho fungování jako dodavatele energií poslední instance.

O úvěru budou v nejbližších týdnech rozhodovat definitivně pražští zastupitelé. V zastupitelstvu mají ovšem strany zastoupené v radě města většinu.

Podle informací Pražské plynárenské vzrostly ceny zemního plynu meziročně desetinásobně a výrazně vyšší jsou i další náklady, jako jsou garance u operátora trhu OTE. Zajištění zásob plynu pro další zimní období tak bude výrazně dražší.

Rada v úterý 19. dubna rovněž schválila schválili i patronátní prohlášení, což je forma vyjádření podpory ze strany majitele ve vztahu k bankám, od kterých chce firma získat úvěry a zbývající částku.

Pražané tak zaplatí prostřednictvím daní drahé lokální vytápění plynem bez ohledu na to, zda jej sami používají. Jeho budoucnost je navíc nejen v Česku zjevně značně nejistá. Například předseda britské Národní komise pro infrastrukturu předpokládá úplný zákaz plynových kotlů, aby lidé přešli na jiné zdroje, jako jsou tepelná čerpadla a podobně. Vzhledem k situaci na energetickém trhu hovoří o plynových kotlích jako o "černé ovci vytápění". Je více než pravděpodobné, že postup většiny západních zemí bude podobný.

Jako nejstabilnější se tedy stále jeví systém centrálního vytápění, kdy velcí dodavatelé tepla mají možnost měnit zdroje paliva, jako je třeba biomasa, spalování odpadu, uhlí, nebo si zajistit výhodnější ceny.

Výměna zastávek začala, výsledek zatím je, že lavičky chybí

Jak jsme již informovali, magistrál zahájil koncem minulého roku výměnu přístřešků na zastávkách MHD za nové. Ty mají být místo tradiční červenožlutého provedení v černé barvě a Prahu má celá akce přijít na 110 milionů korun. Za tím se však zdá, že celý plán poněkud drhne. Jak dokládá snímek tweetu jednoho z Pražanů a zkušenosti mnohých dalších původní traniční zastávky včetně přístřešků mizí a nové mnohde chybí. Znamená to, že magistrátu na pohodlí cestujících nezáleží, nebo to prostě nezvládá?

Praha se bojí růstu cen a žádá o pomoc vládu. Centrální teplo se drží

Praha a Pražská plynárenská se bojí kolapsu dalších dodavatelů plynu a tím i skokového růstu cen. Již se proto obrátily dopisem na vládu, aby situaci řešila. Pod dopisem jsou podepsáni například primátor Zdeněk Hřib (Piráti) a šéf Pražské plynárenské Martin Pacovský.

"Obracíme se na Vás se znepokojením ohledně mimořádné situace na trhu s plynem, kdy v jednotkách dnů hrozí ztráta možnosti dodávat plyn u vícero obchodníků s plynem," stojí v dopise.

Ministerstvo průmyslu a obchodu se snaží situaci řešit na úrovni EU, když prosazuje společné unijní nákupy zemního plynu, jehož dodávky jsou ohroženy zejména situací na Ukrajině a ruskou agresí proti této zemi.

Pád dodavatelů a další případný skokový růst by mimo jiné zasáhl i provozovatele lokálních plynových kotelen a majitele domácích kotlů. Na ty už rostoucí ceny doléhají, zvyšování cen centrálních zdrojů vytápění je naopak zatím minimální. Pokud došlo k citelnějšímu zvýšení, jednalo se o menší města, kde dodavatel neměl možnost se ve větším objemu zabezpečit.

Jak uvedl v nedávném rozhovoru pro deník Právo předseda Teplárenského sdružení Martin Hájek, dlouhodobější stabilita cen z těchto zdrojů je dána mimo jiné i tím, že velcí výrobci nakupují plyn na dlouhé období dopředu za pevně sjednané ceny a dokáží tak překlenout, narozdíl od malých odběratelů masivní výkyvy na trhu s plynem. 

Stojíme za Ukrajinou, jsme proti válce!

Spolek pro krásnou a zdravou Prahu a všichni jeho členové jsou solidární s Ukrajinou a zejména jejími obránci před neomluvitelnou a neospravedlnitelnou ruskou agresí. Podporujeme veškeré kroky našich institucí, které mohou statečné Ukrajině a jejím občanům pomoci.

 

Spolek se zabývá všemi oblastmi života ve městě, které mohou mít vliv na zdraví a pohodu obyvatel